VÍDEŇ, BRNO – Česká architektka Jitka Derler se usadila v Rakousku, kde se živí architektonickými 3D vizualizacemi (rozhovor jsme přinesli zde). Ve spolupráci s jedním ze svých klientů se před třemi lety vrhla do volné sochařské tvorby, již staví kromě nejmodernějších technologií především na védském učení. Pod vlastní značkou Design12 vytvořila 12 soch silových zvířat, jež mají vlastnost ochranného kruhu.
„Od roku 2018 se zabývám védskými vědomostmi, tím co bylo sepsáno, když se ještě lidé uměli pohybovat v čase. Dnes už jsou lidé trochu osleplí, ale védy nám mohou pomoci řešit problémy. Jedna z vědomostí, kterou jsem si osvojila, je vědomost o silových objektech. Má to určité principy, vždy to souvisí s člověkem, který si musí v sobě vypěstovat vysoce pozitivní vibraci, a pak teprve může věci aktivovat. Když jsou udělané čistě, mají pak schopnost držet ochranné kruhy,” vysvětluje Jitka Derler.
Jak silové sochy vyrábíte?
Socha vzniká na základě mého daru rozpoznat formu z fotky. Umím se do toho vcítit, přejde na mě forma objektu, a díky mým technickým znalostem ji umím zachytit v počítači. Podívám se na fotku a vcítím se do té energie.
Pro mě bylo to modelování od začátku neuvěřitelné. Když máte nadání, funguje to tak, že to vidíte, i když byste to nedokázali vymyslet. Tvořím v Rhinoceru, otáčím si to, kreslím plochy, trojúhelníky a najednou to tam přesně vidím. Pozoruji, jak objekt vzniká a mám z toho respekt, jak to ze mě vychází. Nevěděla jsem, že něco takového umím.
Umím i portrétní sochy ze skla, učím se je dělat podle pozorovatele a ne podle sebe. Mám pro to značku Glass Sculpture. Umím přijmout správnou formu, ani to sama nečekám, ale pak přijdou lidi, stojí kolem sochy a začnou třeba brečet. Neví proč, já taky nevím proč, ale funguje to. Jde to mimo rozum.
Jak důležitý je pro silové sochy jejich materiál plech?
Zásadní je forma. Dala by se udělat i ve 3D tisku, jsem tu v Brně právě kvůli setkání s místním odborníkem na 3D tisk a chtěla bych to zkusit vyrobit i touto technologií. Plech je ale obzvlášť vhodný do veřejného prostoru, je odolný vůči vlivům povětrnostních podmínek. Nejlepší je to z kortenu, zkorodovaného plechu, jen se to musí naolejovat, ale i tak se o to může člověk ušpinit. Pokud na to tedy mají lidé sahat, je nejvhodnější nerez, z té je děláme, ale vyvíjí se to. Máme na to firmu s patenty na povrchovou úpravu do veřejných prostor. Zkoušeli jsme si to dělat i sami, ale přišli jsme na to, že bude lepší oslovit firmu s požadovanými certifikacemi.
Jak jste vybírala zviřata? Určily je védské spisy?
Vybrala jsem zvířata, která zapadají do Alp. Jsou to zvířata typická pro Rakousko, aby se s nimi lidé ztotožnili. Těch 12 sil je převzato z tisíce let starých védských vědomostí, které mě v posledních letech fascinují.
Zajíc divoký jakožto symbol lásky?
Zajíc patří k lásce. Každé to silové zvíře doprovází na cestě z blokující energie do příslušné tvořivé energie. Protipól k lásce je nenávist. Spoustě lidí dělá potíže vyslovit slovo láska, mně taky, protože mi to přijde jako strašný kýč. I to zvíře je tak volené, moje nadání to umí vytvořit, ale rozumově s tím mám pořád problém a často sklouzávám k té nenávisti.
Láska, kterou by člověk mohl žít, je pro nás v současnosti a této společnosti tak těžko realizovatelná. Spousta lidí je zraněná z dětství. Kdyby byl člověk v sebelásce, všechno by fungovalo, nepotřebovali bychom peníze, politiku, nic. Nechávám ty sochy působit i na sebe, je to pro mě prima prostředek, jak se rozvzpomenout na kvality, které ty sochy představují.
Co dělá sova?
Sova je pro lidi, kteří si přijdou vyřazení ze společnosti. Toto si ale každý řídí sám. Pokud někomu třeba přijde, že ho společnost nepřijímá a vyřazuje ho, tak si to musí sám v sobě naladit. Pozitivní strana u sovy je sebepřijetí. Ve chvíli, kdy člověk dosáhne sebepřijetí, přestane ho okolí šikanovat a taky ho přijme. Řídí se to zevnitř. Tak to funguje u každého silového zvířete.
Jak silová zvířata působí?
Působí tím, že někde stojí. Mají své místo. Líbí se mi na tom, jak je to lehké, a jak to přitom pomáhá společnosti. Silové sochy se mají umístit do veřejného prostoru, aby se jim lidé mohli přiblížit. Každá socha má pole, vibraci a když se jí člověk přiblíží, má přestat myslet, být zticha, nic nedělat a cítit. Nemusí tu sochu ani znát, ucítí to správně.
Líbí se mi myšlenka, že by se sochy rozmístily do měst, kde by ve chvílích krize lidi uklidňovaly. Lidé by se mohli vymanit z externích stresů a nejistot a řekli by si, že svůj svět tvoří oni sami. Že i kdyby se teď měli všichni kolem zbláznit, oni si svůj svět podrží tak, aby byl v pořádku. To je možné. Člověk je schopen si utvořit vlastní realitu. Mnoho lidí má pocit, že je definována svým okolím, to ale není pravda. Je možné si to obrátit a definovat si svou vlastní realitu. Silová zvířata doprovází ty, kteří se zkouší už v této naší bláznivé době překlopit do nové doby.
Jitka Derler se narodila v roce 1983 v Brně, kde vystudovala fakultu architektury na VUT. Praxi absolvovala v Architekturbüro Kaltenegger v rakouském Passail. S pracovní skupinou LG3D navrhla vstupní park před Centrem středních škol ve Weizu. Působí jako umělkyně, designérka, architektka se znalostí Vaastu a od roku 2021 vytváří sochy Design12 Living Forms.